Karimunjawa
Rano jsme se svezli becakem za 20 Kč (místní povoz kolmo) na plaz Kartini, protoze jsme vedeli, ze v 8 odjizdi Speed Boat. Podivat se jak to tam chodi a zda je fakt kompletne vse vyprodane. V pristavu jiz sedelo nekolik belochu, kteri byli uz evidentne delsi dobu nestastni, ze se nemuzou na Karimunjawu dostat. V Indonesii je totiz prodlouzeny vikend a davy indonesanu tam proudi na dovolenou. Skutecne vse do posledniho centimetru beznadejne vyprodane, neda se nic delat. Jdeme proto obhlidnout plaz a na druhou hodinu, kdy ma jet další loď, optimisticky dorazime sbalení opet do pristavu s tim, ze do tohoto trajektu se snad nejak vecpeme. Belosi evidentne cekali cely den v pristavu, ale nikoho nepřemluvili, aby je tam bez lístku pustil. Zacina to vypadat beznadejne i pro nas, kdyz v tom jsem vyhmatla nejakeho asiata-vekslaka, ktery nam pod pultem v pristavni restauraci prodal dva listky. Co na tom, ze za trojnasobek normalni ceny - jede se na Karimunjawu!
Mame listky do tridy business, jenze nase nadseni opada v momente, kdy zjistujeme, ze to jsou mista na stani na zadi lodi. Celou cestu, dvě hodiny, se tisnime na par metrech ctverecnich s asi 30 asiaty.
Karimunjawa je souostrovi o 22 ostrovech, lezicich asi 80 km od ostrova Java. Jeho jmeno vzniklo v překladu ze slov - něco rozmazaného, co je vidět z Jávy. Je to misto, kde najdete plaze s belouckym piskem, trpytive modrym morem a palmami. Clovek si tu uzije snorchlovani, potapeni, odpocinek na plazi nebo prochazku mangrovnikovym lesem. Same superlativy, jedinym problemem je se sem dostat. Jezdi sem bud dvakrat tydne trajekt, kterym to trva 6 hodin nebo 6x týdně Speed boat, se kterym jste na ostrově za hodiny dve, jenže sehnat lístky je umění. Cena za trajekt je asi 60 Kc a za Speed boat od 120 Kc do 210 Kc, dle toho, ve ktere tride chcete sedet. Za 120 mate misto na stani na zadi lodi a za 210 listek do VIP zony, kde jsou kozene sedacky, klimatizace a film na velkoplosne obrazovce. Na trajektu to funguje tak, ze kdo dřív přijde, ten dřív sedí. Na loď, která odjíždí v 9:00 je potřeba se nalodit už před šestou.
Jeste na Speed boatu jsme si za tezky prachy pres roaming rezervovali posledni pokoj v jedinem hotelu, ktery se nabizel na internetu. V pristavu nas vsichni strasili, ze vsechny hotely jsou plne obsazene a stejne tak v cestovnich kancelarich v Jepare. Kdyz jsme dorazili na ostrov, spechali jsme do hotelu, abychom se dozvedeli, ze nase rezervace pres booking.com, neni platna, protoze na ostrove jde elektrina jen pul dne a jeste nestihli aktualizovat, ze uz neni volno. Zaciname byt nervozni z toho, ze nemame dnes kde spat a tak se ptame v blizkem Homestay. Z te radosti, ze maji volno, jsem prehledla i fakt, ze tam neni sprcha a je tam turecky zachod. V noci jsme se moc nevyspali, jelikoz tam bylo nesnestitelne vedro a navic ve tri rano uz zase vyrvavali modlici se z blizke mesity jak jeleni v riji. Jeste ten den vecer zjistujeme, ze na namesti na fotbalovem hristi to zije. Hned jak se setmi, mistni zeny rozlozi na hristi deky a ty chytrejsi i male stolky a griluji se neskutecne dobroty. Musle, krabi, humri, ale hlavne vyborne ryby a vsechno dnes ulovene. Různé placicky, vajíčka, maso na tyčce. K tomu sloni kokos za 15 Kč, no prostě ráj.
Hned druhy den rano jsme se vydali na druhy ostrov Kemojan hledat zahadny hotel Arys Lagoon. Ptali jsme se vsude mistnich, ale nikdo nevedel, kde takovy hotel je, az jsme se zeptali v bance a tam s nami dokonce poslali cloveka, ktery nas tam doprovodil. Mistni jsou neskutecne mili a ochotni, skoda jen, ze cim dal od pristavu, tim min umi anglicky. Pani, ktera v lese osekavala bambus, dokonce nerozumela ani slovo hotel. Nas hotylek je v krasne zatoce, skoda jen, ze tam jsme jedini. Je to trošku dražší hotel za 900 tis. IDR na noc, včera jsme spali za 100. Byla to na skútru dlouha cesta, skoro 20 km z mestecka po cestě děravý jak reseto a meli jsme tak moznost videt pravou tvar Karimunjawy. Vsude kolem silnice se pasou dlouhonohe slepice s kuratky, kravy a kozy. Mistni si vydelavaji predevsim prodejem drobneho smiseneho zbozi nebo roztloukanim kamenu na sterk. Bělocha tu neviděli minimálně půl roku a děti na nás pořád mávají a dospělí na nás můžou oči nechat. Připadám si jak popová hvězda a už mě od mávání bolí ruka. Jak jsem rikala, cesta byla dlouhá, ale cestou jsme se stavili na krásné plážičce jako z ráje a pak na další a zase na další. Nejvíce se nám líbila ta na cípu ostrova, kde bylo čisto, postavená chatička na skále v moři a nikde nikdo.
Mistni lide ale nebydli v zadnych primitivnich chatrcich, ale v domcich, krasnych domech, primo palacich. V techto domech ale skoro nic nemaji, zadne skrine, postele, obrazy, jen hole stěny. Casto vidime lidi, jak doma lezi v pokoji jentak na kachlickach a koukaji na televizi.
Dnes jsme se opet moc nevyspali, protoze se nam pred dvere postavilo kure a vyrvavalo. Po ránu jsme se vydali stezkou pasaku koz podél palmového háje v blízkosti pobřeží a kochali jsme se kycovitymi scenériemi s bílým pískem, kokosy a palmami. Nasledne jsme se vydali zpět do městečka a cestou jsme se stavili na plážích, které jsme včera vynechali. Také jsme se stavili v přírodní mangrovníkové rezervaci, skrz kterou vedl dřevěný chodníček. Musime si najit ubytování na další noc, a ač bylo deklarovano, ze vsechno je vyprodane, ptali jsme se v nekolika hotelech a všude bylo kompletně volno. Ubytováváme se proto v hotelu Mangrove Inn za 250 tis. IDR za noc, tedy asi 450 Kč. Jsme naprosto spokojeni se studenou sprchou, evropským zachodem a funkční klimou.
O ubytováni tu rozhodne nouze není ani v sezone, skoro kazdy treti dum je homestay a da se bydlet od 160 Kč bez sprchy a s tureckým zachodem az po 700-800 Kč se vším všudy. Půjčení skútru je mezi 80-130 Kč na den a obrovskou rybu na trhu, ze které se nají dva, pořídíte za 100 Kč.
Na další den jsme si domluvili šnorchlování na celý den. Ráno jsme se nalodili se skupinkou sedmi korejských teenagerů a jelo se šnorchlovat. Dvakrát jsme hodinu šnorchlovali a mezitím se stavili na oběd na krasném malém ostrově, kde byl naprostý klídek. Viděli jsme obrovské korály a při šnorchlování v uklidnujicim tichu oceanu nás provázely miliony milimetrových malých rybiček. Měli jsme možnost si zaplavat v nádrži se žraloky a jedovatou rybou - jasně, ze jsem do toho sla. Večer jsme si dali neskutečně velkou rybu na náměstí a k tomu pečenou kukuřici za 8 kc a grilovany banán v čokoládě taktez za 8 kc. Večer nás odchytil pan Mosquito a zatáhl nás do restaurace na drink (naštěstí platil) a chtěl si s námi povídat o Evropě, kde za svých mladých let studoval. Je to 74-letý zbohatlík, který nemá v důchodu do čeho píchnout a tak odchytává evropany a baví se s nimi.
Zjišťuji, ze už jsem týden bez sportu, internetu, čokolády, alkoholu a jiných omamných látek. Včera jsem snedla lepek, tak mi ma aspoň byt z čeho blbe. V Indonésii totiž bohužel už narozdil od Thajska objevili psenici a všechno v ni obaluji.Dnes bylo trochu pod mrakem, což nám vůbec nevadilo, ba naopak, protože jsme byli spálení od hlavy k patě ze včerejšího šnorchlingu.Vydali jsme se proto na krátký výlet, který nám doporučila paní z informačního centra. Jedna cesta byla lesem a tam jsem pochopila pravý význam rčení, že nejhorší je smrt z vyděšení. Tak jsem se bála pavouků a hadů, ze jsem se lekala každého pohybu, ale nakonec jsme neviděli ani jednoho. Druhý výlet byl na výhled na moře. K večeru se nějak vyčasilo a tak jsme se vydali na naší oblíbenou paradisovou pláž, kde jsme se seznámili s rakouskou rodinkou se dvěma adoptovanými černými africkými dětmi, kteří nám poradili, ať si pronajmeme soukromou loď. Lodě se prý domlouvají v zápaďácké restauraci Amore, tak tam dnes jdeme na večeři. Dnes jsou velikonoce a me příznačně bolí zadek jako kdybych dostala výprask pomlazkou. Mám tak spalenej a cervenej zadek ze snorchlovani, ze si připadám jak pavián.
Soukromou loď jsme si skutečně domluvili za 550 IDR, tedy asi 900 Kč a ráno vyrážíme i se soukromými třemi lodníky za dobrodružstvím. Náš průvodce znal neskutečně krásná šnorchlařská místa, plná barevných rybek, které se vůbec nebály, klidně do nás narážely a co teprve když jsem vyndala chleba, to byla mela. Bylo to úžasné, když si člověk uvědomí, že pod mořem existuje ještě jeden neprobádaný svět, připadá si, jako kdyby právě vstoupil do kosmu. Viděli jsme obrovská hejna pruhovanych a modrých rybek, které si jentak mavaly ploutvemi jako by nic. Krmila jsem je z ruky a pěkně me porafaly, ale kamaradily se s námi a celou dobu nas doprovázely. Byly tam rybky takových barev, ze už bych je nikdy nedokázala znovu interpretovat. Nosatý, vokaty, pul bílý a pul černý, létající ryby, neonovy i růžový. A co teprve ty obří korály rozličných barev. Vsadim se, ze kdybych zadala do Google 'beautiful coral', ze mi to nenajde obrázek nejakyho hezciho, než jsme viděli dnes. Zvládli jsme k tomu navštívit asi 4 ostrovy, které jsme si prošli a na u jednoho jsme objevili spoustu modrých tečkovaných rejnoků. Jinak to byly plazicky a palmy, ostrovy, na kterých nikdo nebydlí a není tam ani noha. Dokonce jsem viděla delfína, jak si blbne na hladině, a nebyl to žádný odchovaný na farmě, ale poctivej divokej delfín. Jeden z lodníků umí trochu anglicky a povídal, že 100 procent lidí na ostrově jsou muslimové. Když si představím, že na ostrově jsou tisíce muslimů a k tomu jen asi 20 turistů, jímá mě hrůza a co teprv fakt, že jsme si vyjeli na široširé moře jen my dva a tři muslimové. Brrr. Taky povídal, že se tu dá ostrov koupit už za 2 miliony Kč, což není zase tolik na to, jak je to tu krásné.
Ke konci šnorchlování jsme viděli i jednu obrovskou Stone fish a dva perutýny - světlého a tmavého. Minule jsem zase viděla obrovskou mořskou hvezdici - moji první v životě.
Pozoruji tu rozdíly mezi muslimy - někteří jsou radikálnejsi, poznají se podle toho, že ženy nosí šátek a muži čepičky a nikdy se neusmívají, pak jsou tu takoví uvolněnější, kteří nosí šátek jenom na slavnostní příležitosti. Náš průvodce je rozvedený, má přítelkyni, někdy pije alkohol a má mimomanželský sex. Prostě někdo tu víru žere víc a jiný míň. Tím mě trochu islám zklamal, myslela jsem, že když něčemu věřím tak pořádně.
Večer jsme šli s naším lodníkem na večeři a ten sebou přivedl nějakého asi dvacetiletého kamaráda s perfektní angličtinou. Běloši jsou tu totiž pořád velká atrakce, mluvit s bělochem je pro ně čest. Proto na nás všude pořvávají Hello Mistr a Hello Miss. Kamarád byl sice inteligentní, ale trošku podivný, protože byl zažraný do místních ještěrek - gekonů. Povídal, že věří, že léčí nemoci a dokonce se vytasil s tím, že je zkoušel jíst, a že to chutná jako kuře, nakonec nás dorazil tím, když nám na svém BlackBerry ukazoval fotky vykuchaných a stažených gekonů. Jako každý večer jsme se stavili za pani pro ovoce, ta uz hned věděla, co potřebujeme. Kupujeme totiž u ni pravidelně ovoce zvané jambu. Vypadá to jako mala červena paprika a chutná asi jako jablko. Už nám tu z tech jídel hrabe, furt jenom smažená ryze nebo ryba s ryzi, sehnat tu kus čerstvého ovoce, to je dar. 8 banánu za 40 Kč, to tady paní je z levnějšího kraje, ta chce vždycky jen 5 tis. IDR, at si toho vezmu kolik chci. Dnes jsem si nabrala 2 plny sáčky jambu a k tomu ještě mango a chtěla zase jen 5.
Jsme unavení a spálení a už se vidíme v posteli. Jenže co se nestalo, na pokoji nacházíme obřího pavouka a začíná panika. Pokus zabít ho, se nezdařil a on utekl neznámo kam a ani po hodině hledání jsme ho nenašli, abychom ho dorazili. Jdeme proto spát s pocitem, že někde pod postelí číhá pavouk velký jak lidská ruka. No věru moc dobře se mi nespalo.
Už ve městečku skoro každého známe jménem. Víme, kam jít, když potřebujeme informace, víme, kde se levně najíst, víme kde koupit ovoce. Dnes jsme jeli za Alexem, abychom mu konečně zaplatili skútr a šnorchlařský výlet, ale ten se nám skoro vysmál, že furt řešíme prachy a říkal - just relax. Ptali jsme se ho, co bychom tak mohli ještě na ostrovech dělat a zjistili jsme, že už jsme skoro všechno viděli. Poslední, co nám zbývá na seznamu je pláž Nirvana. Tuhle položku jsme si odškrtli dnes, ve čtvrtek. Normálně se na pláž platí vstupné 12 500 IDR, ale dnes v kase nikdo nebyl, tak jsme to měli free. A ta pláž ani za ty prachy nestála a vůbec nebyla nejhezčí, jak se psalo v průvodci, byla už taková vyčpělá a tak jsme se zase přesunuli na naší paradisovou pláž a spolu se dvěma německými páry si počkali na západ slunce. Považuju to docela za nával, protože obvykle jsme tam byli sami.
Poslední den jsme se vydali opět na šnorchling a island hoping s Alexem. Dnes s jednou německou rodinkou a francouzským párem. Čím víc se blíží sezóna, tím víc se to tu hemží bělochy, minuly týden by bělocha pohledal. Snorchlovali jsme na západní straně ostrova. Nic co bychom už několikrát neviděli, s drobnou změnou, ze jsme měli s sebou podvodní kameru, takže abych se mohla vyfotit, musela jsem se naučit zaplout pod hladinu, což byla docela fuska. Navstivili jsme pláž Tanjung Gelam a ostrůvky Cemara Kecil, Geleang a Cemara Besar, kde trvale žije šílená rodinka. Večer jsme se stavili na večeři na rohu u pana, kterého jsme si soukromě nazvali žloutenkář, protože jídlo vaří ve špinavým pojizdnym voziku. Da se tu jist různě a my jsme vyzkoušeli snad všechno, co existuje. Krom žloutenkare je tu spousta malých restauraci zvaných warungy, z tech větších je jeden vzadu u fotbalového hřiště a jeden v zeleném domku blízko přístavu (s reklamou na hotel Asri), tam to funguje tak, ze je tam vyloha asi s 15 varnicema, člověk si nabere rýži a pak to, co se mu pozdava, většinou jsou to ryby nebo vejce nebo něco z tempehu. Platí se dle toho, co si kdo nandal, da se tu brutálně najíst za 18 Kč. Obcas narazite na restauraci, kde dělají různé jídla podle objednávek - ryby, tempehy, ale hlavně nasi goreng na všechny způsoby, jenže neradno si to dávat na ostrově s masem, anzto tu nemají lednice, tak do toho dávají hnusnej kuřecí salám. Jediná změna byla u zloutenkare, který mel i rýžové nudle, nasi goreng už nám leze i ušima.
Loucime se s Karimunjawou, ostrovem, kde nám bylo tak fajn i presto, ze jsou to muslimové a každých 300 metru je mesita. Z mesit každou chvíli svolavaji své ovečky k motlitbe a vzhledem k tomu, kolik jich tu je, se často stane, ze slysite svolavacku z vice zdrojů. Z jedné strany neidentifikovatelný řev a z druhé strany zpěv z hvězdné pěchoty. Přijali nás mezi sebe jako své přátele a odpustili mi i moje krátké sukně. Je to místo, kde na me poprvé v živote dychla původnost kultur, nejsou tu zkažení turistickým ruchem, vše funguje, jako kdybychom byli jejich rodina a prostě přijeli na návštěvu, abychom je nachvilku vytrhli z jejich nudneho každodenního vesnického života. A loucime se jak jinak než stylově v naší oblíbené restauraci, kde je jídlo tak levný, ze se tomu nechce věřit. Člověk přijde, nabere si na talíř rýži, 2 volský voka, vejce na tempehu, vejce v bramborový omáčce, zeleninu a zaplatí jen 10 IDR, tedy 18 Kč. To je aspoň zraso. V masu na ostrove moc nejedou, protože jde elektřina jen od 6pm do 6 am, takže lednice neprovozují a vše vaří ze 100% čerstvých surovin, tedy hlavně ryby, ryze, vejce, tempeh.